O kendó

Kendó je tradiční japonský sport, který se zaměřuje na šermířské techniky s bambusovými meči nazývanými šinai. Historie kenda sahá až do období Eda (1603-1868), kdy se šermířské techniky staly populární mezi samuraji.

V té době byly šermířské techniky považovány za důležitou součást výcviku samurajů a byly učeny jako součást bojového umění zvaného kendžucu. Kendžucu bylo zaměřeno na boj na život a na smrt a bylo úzce spojeno s válečnými konflikty té doby.

V období Meidži (1868-1912) se v Japonsku začaly provádět reformy a modernizace. Výcvik samurajů se stal zastaralým a tak se bojová umění musela přizpůsobit novým podmínkám. Z tohoto důvodu se začalo více zdůrazňovat trénování bez potřeby použití skutečného meče. To vedlo k rozvoji nové formy bojového umění zvaného kendó.

Kendó se stalo populárním v první polovině 20. století, kdy se stalo součástí školní tělesné výchovy. V roce 1952 byla založena Japonská asociace kendó (All Japan Kendo Federation), která měla za úkol sjednotit různé styly kenda a regulovat soutěže a tréninkové metody. Dnes je kendo populární po celém světě a soutěže se konají na různých úrovních.

Kendó se cvičí ve speciálním oblečení keiko-gi (kendó-gi + hakama).

Na horní část těla si kendista navléká kendó-gi, prošívaný kabátec s kratšími rukávy, aby mohl dobře manipulovat s mečem. Rukávy však musí zakrývat lokty.

Na spodní část těla si obléká hakama. Kalhoty se širokými nohavicemi. Při pohledu zboku spodní okraj hakama má zakrývat kotníky, zadní okraj je výše nežli přední.

Náčiní tvoří bambusový meč šinai, dřevěný meč boken (bokutó) a lehké brnění bógu.

Bambusový meč je složen ze čtyř stěpin bambusu, vzájemně spojených na obou koncích a uprostřed kůží. Je překvapivě pružný.

Bógu je tvořeno čtyřmi chrániči. Přilbice zvaná men chrání hlavu, břišní krunýř dó chrání tělo, taré chrání kyčle a třísla a ruce kryje pár vysokých kožených rukavic kote. Pod men se ještě vkládá šátek hačimaki.

Při zápasech se na přední část taré navléká zekken, jmenovka. V kendó je to povinná součást výstroje

Všechny části výstroje udržujte v bezvadném stavu, čistotě a pečlivě skládejte. Vizitkou cvičence, a dříve japonského samuraje, byla velmi pečlivá starost o výstroj a výzbroj.

Hakama a kendó-gi

Oboje se doporučuje máchat v čisté vodě 40 °C, možna s malou dávkou tekutého pracího prostředku. Po cvičení je vhodné oblečení nechat proschnout na ramínku a následně pečlivě složit.

Bógu

Kote je možné šetrně prát v pračce. Taré je možno nasucho vykartáčovat a otřít vlhkým hadrem. Látkové části přilby se nasucho vykartáčují a vnitřek se vytře vlhkým hadrem. Po každém cvičení je nutno nechat bógu dobře proschnout na vzduchu a následně uložit do vaku.

Šinai

Štěpiny nesmí jevit známky popraskání nebo roztřepení. Prasklou štěpinu je nutné vyměnit, roztřepené části zabrousit jemným brusným papírem a přetřít voskem. Kožené části nesmí být prodřené, struna musí být napnutá.

Znalost reihó (etiky) je v budó velmi důležitá a souvisí s tradicí tohoto bojového umění. Zahrnuje etiku strojení, pozdravů, chování v dódžó a při zápase, učí respektu a uctivosti k sensejovi a ostatním cvičencům i soupeřům při zápase.

Etiketa v budó představuje napojení na historii a tradici. Etiketa, kterou dodnes dodržujeme, je v přibližně stejné podobě jakou používali po staletích mistři a jejich žáci, kdy bojové umění nebylo jen koníčkem, ale životně důležitým uměním k přežití.

Příchodem do dódžó ještě před příchodem senseje mu vyjadřuješ úctu.

Chceš-li cvičit v jiném dodžó, vždy se dovol předem učiteli vlastního dódžó.

Vytírání podlahy je součást cvičení a podílí se na něm všichni cvičenci. Vytíráním nejen odstraníme nečistoty z podlahy, ale také očišťujeme svoji mysl od všech negativních vlivů daného dne.

Kata jsou pravidla pro zacházení s mečem a dodnes jsou základním stavebním kamenem v tréninku kendó. Napomáhají k osvojení správného zvládnutí techniky, vedou k jistému zacházení s mečem a více se přibližují jeho reálnému použití. Kata se cvičí s dřevěnými meči bokutó.